Besídka

V pátek byla ve školce jarní besídka. Vítek se aktivně účastnil, což znamená, že říkal, zpíval, ukazoval, byla jsem nadšená! Dokonce i sám říkal kousíček básničky, všichni jsme byli velmi hrdí. Básnička byla příhodná, většinu tedy obstaral Kubík, na Vítkovi byly jen poslední dva řádky. Básnička byla o vráně, která nese miminko, nepamatuju si to celé, jen konec:

Kuba:
Vrána sedí na okýnku,
na maminku ťuká.
Vítek:
To byste ani neřekli,
přinesla nám kluka!
:-)

Vojta byl samozřejmě při tom, odmítl spát v kočárku, tak jsem s ním stála v chodbě a chovala. Moc se mu školka líbila, vůbec nechtěl spát, ještě aby, prošvihnul by bráchův výstup, že. Je úžasný pozorovat, jak mezi těma dvěma vzniká vazba, Vítek se k Vojtovi chová moc hezky, doufám, že mu to vydrží.

Dokumentace aktivní účasti:

Vojta

Jak víte, máme Vojtu. Jsem ostuda, protože zítra už mu bude měsíc. Připadá mi to neuvěřitelné, on už tak vyrostl!

Básničky - pokus o nahrání videa

Další pozitivní vliv školní docházky - Vítek je ochotný říct básničku. Ne vždycky, pravda, ale po těch dvou letech, co jsme od něj neslyšeli absolutně nic, co by se dalo básničkou nazvat, je to ohromný pokrok. Pravda,  tento text není nejvhodnější, dneska se tím bavil půl cesty ze školky. A ještě se pochlubil, že ho to naučil Lubošek :)
Ještě mám záznam básniček, co ho naučil dědeček, ale ten je taky takhle blbě na bok a neumím to otočit, tak nahraju znova a líp.

Mám volno

Veliké :-) Dítě odjelo k babičce a přijede až zítra. To už je druhá bezdětná noc tento týden ;-) Velmi se k babičkám těší a všichni zúčastnění si to užívají.
Pořád něco peru a tak tu mám hromadu plín na žehlení, asi se do toho pustím.
Je tu podivné ticho... Vítané, jelikož brzký příchod sourozence se již v chování projevuje, v kombinaci s "asi-období-vzdoru" a mojí těhotenskou únavou a náladovostí je to prudce výbušná směs. Snažím se a pracuju na sobě, fakt!

Sníh

Když jsem se minulou středu vzbudila, byla jsem nadšená, že sněží. Nadšení mě ovšem opustilo ve chvíli, kdy jsem se vydali v poledne, když přestalo sněžit, pro vodu.

Na poslední fotce už je vidět, jak se sníh sfukuje, ale tohle byl ještě slabý odvar, jedna z nejklidnějších částí dne.
Před vchodem jsme měli nafoukáno sněhu po kolena, odklízení nám trvalo asi hodinu. Ve čtyři jsem na to naběhla znova, dobrý nápad, zabralo mi to jen 20 minut. Večer už jsem to vzdala a nechala na drahém muži.
Ve čtvrtek odklízel Petr ráno před odchodem do práce, takže mě to stačilo shrábnout jen jednou. I tak jsem si připadala na konci světa, ve středu jsme traktor viděli jednou až odpoledne, ve čtvrtek bylo ráno prohrnuto, ale jak foukalo, silnice byla sjízdná jen s řetězy.
Ale jinak jsou ty závěje moc pěkné...

Čertománie

Čertománie stále trvá, trvá a trvá! Nosí masku od rána do večera. Tady v hlubokém soustředění dělá "tombolu" na karneval :-)

Zasněžené čertisko po návratu z odhazování sněhu minulou středu.

A čertík masopustní.

25. Karneval

Vítek se velmi těšil. Celé dopoledne chodil v masce, pořád mě šimral ocasem, kdy už bude ten oběd (věděl, že po obědě se půjde).
Na karnevalu seděl jak bluma, na všech soutěžích potřeboval držet za ruku, až skoro po dvou hodinách šel blbnout s Aleškem.
A mě se nepodařilo udělat skoro žádnou pořádnou fotku. Tahle je ještě vůbec nejlepší.

Přitom když už se z té židle zvedl, bavil se výborně!

A večer jsme samozřejmě bez rohů nemohli udělat ani krok...

A mámo, kdy zas bude karneval???

24.

Jsou roztomilí, jsou chlupatí a je jich moc. Taky se vám přemnožují plyšáci? Vymysleli jsme, že bude tombola i na dětském karnevalu, tak jsme udělali probírku, vybraní jedinci si dopřáli očistnou lázeň v pračce (ne že by to bylo potřeba kvůli stupni použití, ale byly nějaký čas uklizení v igelitu) a putovali do tomboly.

Ani jednoho jsme si nedonesli zpátky :-)

21., 22., 23.

Dneska jsem si vzala volno (nemoc se přestěhovala na mě a není mi dvakrát dobře, ale odpoledne už to bylo lepší) a šli jsme i na procházku. Smrčky na sněhu by byly ještě lepší, kdybych si k nim klekla, ale zas jako klekat si do sněhu...

f 2,8, 1/125 s, ISO: 100

Ta studánka pořád ještě není dokonalá, ale jelikož tam dal někdo smrkové větve, fotila se mnohem líp. Bohužel byla fronta na vodu, takže zas nic. Ale ten stalagmit je ještě pěknější než minule.

f 2,8, 1/4 s, ISO: 100

Fotky detailu mě prostě fascinují. Vždycky mě překvapí, jak málo stačí a jak působivě to vypadá. Pro příště úkol: zaměřit se na pozadí!

f 2,8, 1/3 s, ISO: 200

Soustředěný kreslíř

a jedno "výtvarné" dílo na závěr, přiznám se, že jsem koukala, doteď používal jednu barvu tak, že celý obrázek začmáral.

18. 19. 20. Procházka

Naznali jsme, že dítě, ač není ještě zcela zdrávo, je nezbytné vyvenčit, jinak hrozí újma na zdraví rodičů.

Jenže drahoušek měl zas tu svoji náladu, takže na focení nějak nebyl moc čas, udělala jsem mnohem méně fotek, než jsem chtěla. Zvlášť je mi líto té studánky, jsou tam nádherné krápníky. Tak ale vzhledem k předpovědi počasí určitě budu mít ještě k focení příležitost.
Vítkova nemoc se zdá být už zažehnána, dva dny měl teplotu, první den 39,3 a byl viditelně špatnej, tak jsem ho osprchovala - nejdřív teplou a postupně jsem ubírala. K tomu tymiánový sirup a masáž s éteráky, ulevilo se mu a půl noci spal klidně. Pak se budil 2x do hodiny s tím, že má žízeň, ale pocitově teplý nebyl, měřit se odmítl. Ráno byl viditelně lepší, ale pořád se držel v posteli. V pátek už měl teplotu jen mírnou, noc naprosto klidná. V sobotu se mi ho ještě dopoledne podařilo udržet v posteli, odpoledne už vůbec. Teplota žádná, kašel a rýma trvá. Neděle - vymýšlivé čertisko, prohlášen za zdravého (až na rýmu a kašel), do školky zatím nepůjde. Zato mě je bídně, asi jsem na řadě.