čtvrtek 2. října 2014

Září

Konečně skončilo :-)
Ano, bylo docela hektické, posledního srpna jsme se totiž vrátili z báječné dovolené u moře (Bibione, Itally) 


Moc fotek nemáme, protože NĚKDO (já), vzal omylem špatný kabel k nabíječce od foťáku. No co se dá dělat, zase jsem si víc užívala přítomný okamžik, když jsem nehledala vhodný záběr. 
V Bibione jsem byla asi před deseti lety a musím jim to tam velmi pochválit, Bylo tam tedy dost lidí, na můj vkus vesničana, ale jinak výborné služby, všichni ochotní a usměvaví, všude nějaké blbiny pro děti (houpačky, prolézačky), sprchy, pro děti príma. Vědí to všichni, takže ticho a klidnou relaxaci tam opravdu nehledejte, u vedlejšího slunečníku je partička německých dětí, o dva vedle se vzteká roční italče a všichni potřebují ke svým stavbám z písku vodu z blízkých sprch. Nejdřív jsem v rámci dohledu chodila s Vojtou, ale když jsem viděla, jak předbíhá celou frontu a naprosto nevzrušeně strká kyblík pod kohoutek, tvářila jsem se, že k němu nepatřím. Když si pak čisté ruce namočil do písku, aby si je mohl znova umýt, otočila jsem se k odchodu a sledovala jeho návrat opravdu z dálky. O tom, jak si chodil mýt zapískovanou lopatku pod kohoutek, kde si zrovna někdo umýval nohy, už se snad ani nebudu zmiňovat... Nemám žádnou pochybnost, že by se Vojta kdy ve světě neprosadil :-)
A tak jsme do školního roku skočili opravdu rovnýma nohama...


První týden jsem se snad ani nezastavila, než jsme si zvykli na vstávání (já s tím mám problém dodnes, jediný Vojta radostně vyskočí a je připravený na nový den), svačiny, úkoly a ježdění autobusem, chvilku to trvalo. Víťa není za aktovkou skoro ani vidět (a to jsme koupili Emipo, protože patří mezi ty menší a lehčí), ale zvládne jet sám autobusem. Tedy samozřejmě v doprovodu "velkých" druháků ;-). Pochvaluje si, že je to ve škole mnohem lepší než ve školce a ještě pořád tam chodí rád. Stěžuje si jen na některé konkrétní děti, což chápu, a rozumím, ale cestu, jak mu s tímhle pomoci zatím hledám. 
Kdysi dávno jsem koketovala s myšlenkou domácí školy, ale jen velmi krátce, protože když je škola domácí, tak to znamená, že rodič (matka) je doma, což jaksi pro mě tak úplně není a navíc, Víťa si nechá cokoliv vysvětlit od někoho cizího, ale jak s učením začne rodič (ano, i otec), tak s ním není řeč. Teď je doma kvůli nemoci a včera, při doplňování učiva jsem si říkala něco ve smyslu potěš koště, tohle bych fakt nedala, kdybych ho měla učit doma... Dneska ale nám to šlo spolu krásně a všechno jsme měli hotové za chvíli. Asi pochopil, že s matkou nic nanadělá a že bude prudit s učením dokud se to neudělá a spolupracoval výborně. Každopádně domoškolním mámám vzdávám čest a smekám klobouk ;-). 

I pracovně bylo září plodné, v Radešínské Svratce proběhla tradiční výstava. Na fotce vidíte vlevo krásnou (moji) slunečnici a za ministrovým ramenem moji maličkost, krom jiného ;-)


Víc informací o výstavě k nalezení tu. Bylo to prima, ikdyž náročné. Přišla jsem o hlas a pořádně začala mluvit až za týden (takové ticho u nás doma snad ještě nebylo, na mé výzvy pronášené šeptem ovšem nikdo nereagoval).

Inu, náročný měsíc, k tomu ještě nějaké rodinné oslavy a večírky a tak jsem vážně ráda, že je to září za námi. 




Žádné komentáře:

Okomentovat