Kulturní

Když jsem se tudle (a na ten patvar mi nešahejte, to se tady tak říká) chystala duševně povznést u Benátského kupce s panem Polívkou, vzdychali chlapečci, že oni by taky do divadla.
Tak dnes jsme vyrazili na Sněhovou královnu v podání Divadla Maléhry. Panečku, to bylo parádní! Bavila jsem se od začátku až do konce, děti rovněž ;-)
Kdyby to někde u Vás hráli, tak velmi doporučuji!

Předseda vlády

Včera Víťa nadšeně líčil, jak jim přijel do školy pán, aby jim četl. Prý předseda vlády. Tvářila jsem se pochybovačně, premiér v moravecké škole? Jestli se jmenoval Sobotka, nevěděl. Jsem si myslela, že asi starosta (= předseda moravecké vlády)...
Tak jsem trochu zapátrala a ono jo!

Vítkovi se ta knížka moc líbila, pane premiére ;-)

Někdy...

...to nedávám.
Včera:
Před odchodem z domu důrazně upozorním, že trampolína je teď ráno ještě mokrá a že se na ni nemá chodit. Obleču se, zamknu. Všímám si, že má Vojta obráceně holínky. Při přezouvání zjistím, že má mokrý punčocháče:
"Kde sis to zamokřil?"
"No na trampolíně."
Převlékám tedy mokré punčocháče a tepláky.
Po chvíli:
"Mámo, mámo, Vojta spadl do potoka."
Převlékám kompletně.
Jdu nachystat oběd, upozorňuji, že na ně zavolám.
"Mámo, mámo, Vojta se počůral."
Převlékám trenky, punčocháče a tepláky.
Sušák je plný, hážu to do pračky.
Odpoledne skáčou na trampolíně. Fajn, říkám si, teď už to bude suchý. Trampolína jo, tráva okolo bohužel ne. Převlíkám oba. Ach joooo, ta mrcha skákací se fakt už musí uklidit.

Jdeme se projít, pro nějakou kukuřici a listy na podzimní vyrábění.
Já nesu tři kukuřice a pár listů, podle hošíčků trapně málo, Vítek potřebuje plnou náruč kukuřice a Vojta nepočítaně listů. A ještě vezme Víťovi kukuřice, protože mu padají a pak se celou cestu shýbá pro upadlé listy. Upozornila jsem, že jim nic neponesu a dotáhli to až domů. Bez řečí.

Dnešní vodnická story:
Hned ráno zakazuju trampolínu a potok.
Před obědem věším prádlo a vidím Vítka, jak má na klacku pověšenou Vojtovu vestu. Dozvídám se, že ji suší. Zjišťuju, že Vojtěch je opět kompletně mokrý, v každé holínce má tak půl skleničky vody. Čerti by mě vzali! Přikazuju odstranit všechny desky, které si přes potok nainstalovali.
Sušák opět plný...
Přes léto tam nespadl ani jednou! (Což bude asi tím, že v potoku nebyla skoro žádná voda a taky nechodil po kluzkých deskách v holínkách :-/)

Září

Konečně skončilo :-)

Ano, bylo docela hektické, posledního srpna jsme se totiž vrátili z báječné dovolené u moře (Bibione, Itally) 

Moc fotek nemáme, protože NĚKDO (já), vzal omylem špatný kabel k nabíječce od foťáku. No co se dá dělat, zase jsem si víc užívala přítomný okamžik, když jsem nehledala vhodný záběr. 

V Bibione jsem byla asi před deseti lety a musím jim to tam velmi pochválit, Bylo tam tedy dost lidí, na můj vkus vesničana, ale jinak výborné služby, všichni ochotní a usměvaví, všude nějaké blbiny pro děti (houpačky, prolézačky), sprchy, pro děti príma. Vědí to všichni, takže ticho a klidnou relaxaci tam opravdu nehledejte, u vedlejšího slunečníku je partička německých dětí, o dva vedle se vzteká roční italče a všichni potřebují ke svým stavbám z písku vodu z blízkých sprch. Nejdřív jsem v rámci dohledu chodila s Vojtou, ale když jsem viděla, jak předbíhá celou frontu a naprosto nevzrušeně strká kyblík pod kohoutek, tvářila jsem se, že k němu nepatřím. Když si pak čisté ruce namočil do písku, aby si je mohl znova umýt, otočila jsem se k odchodu a sledovala jeho návrat opravdu z dálky. O tom, jak si chodil mýt zapískovanou lopatku pod kohoutek, kde si zrovna někdo umýval nohy, už se snad ani nebudu zmiňovat... Nemám žádnou pochybnost, že by se Vojta kdy ve světě neprosadil :-)

A tak jsme do školního roku skočili opravdu rovnýma nohama...

První týden jsem se snad ani nezastavila, než jsme si zvykli na vstávání (já s tím mám problém dodnes, jediný Vojta radostně vyskočí a je připravený na nový den), svačiny, úkoly a ježdění autobusem, chvilku to trvalo. Víťa není za aktovkou skoro ani vidět (a to jsme koupili Emipo, protože patří mezi ty menší a lehčí), ale zvládne jet sám autobusem. Tedy samozřejmě v doprovodu "velkých" druháků ;-). Pochvaluje si, že je to ve škole mnohem lepší než ve školce a ještě pořád tam chodí rád. Stěžuje si jen na některé konkrétní děti, což chápu, a rozumím, ale cestu, jak mu s tímhle pomoci zatím hledám. 

Kdysi dávno jsem koketovala s myšlenkou domácí školy, ale jen velmi krátce, protože když je škola domácí, tak to znamená, že rodič (matka) je doma, což jaksi pro mě tak úplně není a navíc, Víťa si nechá cokoliv vysvětlit od někoho cizího, ale jak s učením začne rodič (ano, i otec), tak s ním není řeč. Teď je doma kvůli nemoci a včera, při doplňování učiva jsem si říkala něco ve smyslu potěš koště, tohle bych fakt nedala, kdybych ho měla učit doma... Dneska ale nám to šlo spolu krásně a všechno jsme měli hotové za chvíli. Asi pochopil, že s matkou nic nanadělá a že bude prudit s učením dokud se to neudělá a spolupracoval výborně. Každopádně domoškolním mámám vzdávám čest a smekám klobouk ;-). 

I pracovně bylo září plodné, v Radešínské Svratce proběhla tradiční výstava. Na fotce vidíte vlevo krásnou (moji) slunečnici a za ministrovým ramenem moji maličkost, krom jiného ;-)

Víc informací o výstavě k nalezení tu. Bylo to prima, ikdyž náročné. Přišla jsem o hlas a pořádně začala mluvit až za týden (takové ticho u nás doma snad ještě nebylo, na mé výzvy pronášené šeptem ovšem nikdo nereagoval).

Inu, náročný měsíc, k tomu ještě nějaké rodinné oslavy a večírky a tak jsem vážně ráda, že je to září za námi.