Sněží...

Tak už.
Je mi zvláštně, jakoby ten sníh nás ještě víc odděloval od vesnice, jako bychom takhle měli zůstat až do jara, jakoby to k našim nebylo 10 minut pěšky. Všechno se schovává pod peřinu, utichá, ukládá se.
Je z toho trochu smutno, ale tak nějak pěkně.
Všechno je čisté, krásné, není vidět bláto vespod ani nic, co se nestihlo dokončit.
Taky dobře.

Podzim

Přišel podzim a kolem domu je spousta věcí, které musíme nutně před zimou dodělat. Vymyslela jsem si "svah" u příjezdové cesty, tak se tam po kouskách realizuju, vždycky chvilku, když Vojta spí nebo čekám, až bude něco jiného hotovo, třeba jako nový zvýšený záhon pro jahody. Už se můžete těšit, blížím se ke konci, pak se pochlubím. Je to práce tak na jedno, dvě odpoledne, ale už se s tím nimrám snad třetí týden. Úžasné je, že je to vidět, myslím ten svah. "Trvalá hodnota", žádné jídlo, které se hned sní, nebo prádlo, které se zase zašpiní. Velmi si to užívám.

Zamyšlení o teplotě

Tak tu máme zase podzim a k tomu nějaké nemoci. Vojta už se z rýmy téměř vzpamatoval, zato na Vítka si sedl nějaký SRB (s.ací a blicí cosik). Dneska už dobrý, akorát odpoledne na něj padla jakási únava, dokonce i usnul. Po probuzení se mi zdál celkem teplej, byli jsme u babičky, tak jsem ho změřila klasickým rtuťákem, naměřila jsem 38,7. Asi za hodinu už byl podstatně živější, studenější, napadlo mě změřit znova, teploměr ukázal 37, 4. Mezi měřeními dostal jen vydatně vlažného čaje.
Zajímavé.
Doma mám dva mizerné digitální teploměry, které podměřují o neznámou proměnnou hodnotu, tak neměřím vůbec.