pátek 14. listopadu 2014

Juchůůůů!

Před dlouhým časem jsem tu dokumentovala založení kvásku.
Založit se povedlo, ale chleby nebyly nic moc, ten první byl do popelnice, druhý pro koně, třetí jsem jedla jen já, čtvrtý taky nic moc... Přiznám se, že mě to pak přestalo bavit. V lednici zůstal lžíce kvásku v malé skleničce a velká sklenice s přebytkem. Došlo ještě k pár pokusům, ale pořád to nebylo ono. Na FB skupinu "Pečem pecen" už jsem radši ani nechodila, ty výstavní bochníky ve mě vzbuzovaly frustraci.
Při velkém úklidu lednice jsem narazila na zapomenuté sklenice. Ta malá šla do koše, ta velká ji měla následovat, ale zarazilo mě, že kvásek pořád ještě voněl. Odebrala jsem lžičku, dala zkušebně rozkvasit a on se rozběhl. Usoudila jsem, že když se mnou měl takovou trpělivost, že mu dám ještě šanci. Omlazovala jsem týden a pak zadělala na chleba podle pana Cuketky. Nakynul minimálně. Napadlo mě, že ho zkusím dát do lednice. Nakonec tam zůstal víc než 24 h, prostě to tak vyšlo. Upekla jsem ho s tím, že případně budeme mít s Vojtou co dát Suzině (koni). V té troubě už se skoro nehnul, žádné praskliny. Jaké bylo moje překvapení po rozkrojení, když se ukázalo, že má krásné bubliny, chutnal výborně.
Z toho jsem vyvodila, že můj kvásek potřebuje prostě hodně času, řekněme, že je relativně mladý a tak mu to prostě trvá.
Odhodlala jsem se k dalším pokusům a zadělala na chleba a na lívance. Chleba se měl čile k světu, lívancům se tedy nechtělo. Místo k obědu byly až k večeři, ale zato byly parádní a chlapečci je baštili o závod (ani se neptejte, jak dopadly předchozí pokusy o lívance).
A já jsem na sebe tááááák pyšná, že jsem na to přišla! Prostě a jednoduše, trpělivost holka!


Tu chleba a tyhle lívance. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat