Čas

Nedávno jsme se na jedné ženské akci podivovaly, kolik jsme toho za dvě hodiny stihly, došly jsme k tomu, že se čas natáhl a jedna inspirativní báječná žena k tomu poznamenala, že to v poslední době dělá často. Usmála jsem se tomu, a ono jo, už si toho taky všímám. Chodíme často pozdě, ale v poslední době se nám podařilo nápadně často přijít mezi prvními. Včera jsem dodělala práci, která má být hotová až v pátek (mám takový pocit, že je to poprvé v mém celém životě, kdy mám něco hotové s TAKOVÝM předstihem).
Pracuju na tom, abych čas vnímala jako něco, co si poklidně plyne a ne že pádí úprkem pryč. Jde mi to se střídavými úspěchy, Víťa je v tom poklidném plynutí času ještě o mnoho napřed, takže když se pak jeho hodinová snídaně setká s mým potěšením z dlouhého ranního spánku... Škoda mluvit :-)
Minulý týden mě velmi potěšila školková logopedka, domlouvali jsme se s paní učkou, že až přijede, stavíme se k ní s Vítkem, protože L mu ještě dost dělalo problémy. Od té doby uplynul nějaký čas a L se objevilo samo. Paní logopedka Vítka moc chválila, jaký je šikovný, něco málo nám doporučila k fixaci správné výslovnosti a já byla hrdá až na půdu.