Vojta spí už od půl jedenácté. Obvykle vstává nejpozději o půl jedné. Odolávám pokušení jít se podívat, jestli je živý, vždycky, když to udělám, tak se hned probudí. Asi tak čtyřikrát už se ozýval, ale zrovna jsem měla něco nutného, co jsem nemohla pustit z rukou a běžet ke kočáru, po pár minutkách byl zase klid.
Div divoucí...
Žádné komentáře:
Okomentovat