A máme po sportování

Včera jsme byli bruslit na zimáku. Bylo to super, až na to, že mi Petr nevzal brusle. Tedy nějaké mi vzal, ale byly mi malé (asi tetiny). Vítek bruslil fakt dobře, zkoušel to i bez hokejky a šlo mu to. Na úplný závěr, když už jsme byli asi deset metrů od východu, se chtěl podívat na vyjíždějící rolbu a spadl. Nějak blbě, na ruku, pravou samozřejmě, brečel, že ho to bolí. Po chvíli už jen trošku vzdychal a pak prý že je to dobrý. Na pohotovost jsme nejeli, ruku celkem normálně používal. Ani ráno ho to nebolelo a tak šel normálně do školky. Odpoledne si stěžoval, že ho to zase začalo bolet, tak jsme jeli. A jo, má to zlomené. Prý by se to zahojilo i tak, ale pro jistotu a taky proto, aby to měl v klidu a nebolelo ho to, dostal menší sádrovou dlahu.

Naštěstí to má jen do příští středy.
Vojta včera dvakrát spadl na hlavu, z toho jednou tak šikovně, že má pod okem modřinu jak oběť domácího násilí.
Já vím kluci, ale ta uzávěrka se sama neudělá, ještě vydržte.