Měli jsme návštěvu

Čekal na nás na křižovatce, když jsme šli ven s Vojtou. Celou cestu nás doprovázel a byl velmi společenský.  Vítkovi se líbil převelice. Pravda, trochu smrděl, no jako kozel. Vítek navrhl, že by si ho mohl vzít do pokojíčku a mohl by spát pod jeho (zvýšenou) postelí. Naštěstí si to rozmyslel, když viděl, jak kozel přeskakuje ohradu a tak by mu skočil až do postele. Pak jsem šla domů a Víťa ještě zůstal venku, říkala jsem mu, že kdyby něco potřeboval, ať přijde. Prý kdyby něco potřeboval, tak mi to řekne kozel. Jmenuje se Bin a ještě s ním bude asi dost legrace.