neděle 29. května 2011

Máme ve sklepě chupatou potvoru!

Chlapi šli zkontrolovat po vydatném dešti hladinu vody ve sklepní studně a hned byli zpátky se zmíněným pokřikem.
Vydala jsem se tedy na obhlídku. Ale chlupaté potvory, stočené do klubíčka uprostřed sklepa, ve mě nevzbuzují důvěru, takže jsem se moc blízko neodvážila, k tomu bez brýlí... Vypadalo to, že to živé není, ale riskněte to. Muž se vydal pro lopatu, že onu věc zlikviduje a odnese.
Když to vynesl, ukázalo se, že je to kůže, kterou si tam odložil strejda myslivec, žádný živočich, který nám spadl do sklepa zasažený vzteklinou. :-)
Tak jsme ji tam zase vrátili a strejdu jen upozorníme na mouchy, co se kolem začínají motat.

sobota 28. května 2011

Hovězí osvěta

Když jsem dnes chystala hovězí na zítřejší svíčkovou, napadlo mě napsat něco o hovězím mase. Minulé pondělí jsme s drahým sledovali Šéfa na grilu a oblizovali se až za ušima. Ukázalo se, že co se týče přípravy, děláme to jako Zdéňa :-) Jen v jedné věci se neshodneme, v preferenci argentinského hovězího a taky v tom, že je lepší maso z býka.
Co se týče té Argentiny, je to maso lepší jen proto, že se během přepravy do Evropy odvěsí. V Argentině naženou na loď živá zvířata, během plavby je porazí a zpracují. Když přijedou k břehům Evropy, mají úhledné maso se správnou zralostí. Se zbytky od porážky si hlavu nedělají, loď obvykle doprovází spousta žraloků, jak se povídá.
A s těmi býky se to má tak, že tam jsou býci jen ti, kteří jsou určeni k plemenitbě. Ostatní býčci dostanou po narození kastrační kroužky a běhají po pastvině společně s krávami a jalovicemi. A maso z vola je opravdu špička, má výborné mramorování (jemné rozdělení tuku v rámci svalové tkáně), ale maso z býka takové není. Někteří moji kolegové rozdělují lidi na "býkaře" a "krávaře" podle toho, jaké maso preferují. Já se řadím mezi krávaře, maso je jemnější.
Takže se vykašlete na to, abyste platili takové prachy za "argentinskou kvalitu".
Problém je ale v tom, že hovězí zabité v ČR se až na výjimky neodvěšuje. Možná se v brzké době rozjede projekt, který zajistí širší dostupnost vakuově baléného masa, ale zatím je to ještě v plenkách.
Takže co s tím?
Zkuste si sehnat dobrého řezníka, ideální by bylo napojení přímo na jatky, ale to, co napíšu, můžete (nebo spíš musíte) udělat i s masem z řetězce.
Když si přinesete domů hovězí maso, udělejte si slabý roztok octa (tak dva díly vody, jeden díl octa, klidně i tři ku čtyřem) (já jsem to jednou s tím octem přehnala a maso mi zoxidovalo, ale na chuť to vliv nemělo), vymáchejte v tom ten kus masa, pak už ho nikde nepokládejte a šupněte ho do mikrotenového pytlíku. Ten pevně zauzlujte, dejte ještě jeden, maso uložte na dno lednice a na dva týdny zapomeňte, že ho tam máte. Po dvou týdnech pytlíky rozřízněte, maso umyjte pod kohoutkem a pak připravte jak jste zvyklí. Chce to trochu odvahy, před tím umytím to může být trochu nepříjemné, ale věřte, že ten výsledek bude stát za to. Masu se dostane čas, který potřebuje pro své uzrání, a odmění se vám lepší chutí a výrazně kratším časem přípravy. Já to takhle dělám už několik let ku všeobecné spokojenosti. Jo a kdyby se vám náhodou stalo, že po těch dvou týdnech zrovna není ten správný čas na vaření hovězího, můžete pytlík nechat ležet ještě týden, nebo ho raději dejte do mrazáku tak jak je. Tím umytím v octu se zbavíte nežádoucích breberek a necháte maso pracovat. Ideálně byste měli vařit hovězí, které je tři týdny od porážky.
To vakuované maso, které jsem zmínila, je skvělé, rovnou zraje, je to pro spotřebitele mnohem pohodlnější, čistější a tak vůbec. Zrovna mám v lednici kus jalovice, která pochází z farmy vzdálené asi 15 km. Už se těším.
Jednou jsem jedla stejk z krávy, které bylo 14 let. Nevěřili byste, jaká to byla pochoutka. Maso zrálo po octové koupeli 6 týdnů.
Teď v červnu budeme mít stejkové hody v práci, už se těším, aspoň něco pozitivního na tom blázinci, co budeme mít v půli měsíce v práci :-)
Jooo a kdybyste chtěli kus toho vakuovaného hovězího, tak se ozvěte :-)

pátek 27. května 2011

Stavěli tesaři


Včera přijeli tesaři, přivezli krásné trámy (naše!) a pustili se do práce. Vítek sedí na průvlakovém trámu, není ošetřený proti škůdcům, protože bude přiznaný. Je trochu popraskaný a maličko zkoucený, ale to dřevo je prostě krásný, nemůžu si pomoct.




Tesaři jsou šikovní chlapíci, za jeden den téměr postavili "obvodové zdi" :-) Na tom trámu, co je nahoře, už bude ležet střecha. Dneska se nepracovalo, prší.
Mámo, už nefoť!

10. května

Velký den, vylívání desky.


Šlo nám to jako na drátkách, beton jsme odhadli dobře, ještě trocha zbyla.


A pak bylo potřeba polívat, polívat a polívat. Vrchní vodník :-)

úterý 17. května 2011

7. května

Původně bylo v plánu vylívání desky, ale zlomený prst drahého muže v kombinaci se služební cestou dvou pomáhajících pracovníků, naše plány překazil. Takže denní úkol byl "jen" udělat odpady, tímto děkujeme šikovnému vodaři, co je teď plynař.


Nakonec jsme udělali fakt spoustu práce, téměř dokončili vyplňování prostoru, udusali. Chlapci museli být večer pěkně vyklepaní. 


Velmi  nám pomohl "strejda Brzda", jak říká Vítek, který zajistil půjčení manipulátoru, s kterým bylo dosypávání fakt pohodička. Hlavně strejda Jirka si to v maniťáku fakt užil. Tuhle akční fotku drahého sem nemůžu nedat...

6. května

Dobetonovali jsme kousek za štípanou tvárnicí, abysme mohli lépe připravit vnitřek pro vylití desky.
Taková rychlá akce na páteční odpoledne.


a ještě jedno zátiší "Na m(M)altě"



5. května

Postavili jsme dvě řady štípaných tvárnic, první věc, která bude nad zemí :-) Máme překrásné schody, což? Tyhle tedy vedou spíše do jídelny než do předsíně, ale tak co.


Vnitřní prostor jsme vyplnili sutí z bouračky, padlo toho tam fakt spousta.
2. května večer si drahý zlomil poslední článek prostředníčku pravé ruky, což tedy bylo a je nepříjemné, horší ale byla frustrace drahého, který nemohl NIC dělat. Skoro jsem se bála, že to jeden z nás nepřežije, ale tak dopadlo to dobře.

sobota 14. května 2011

30. dubna

Fáze "zvedáme ze země". Naskládali jsem tři řady ztraceného bednění a vydatně zpevnili železem.


A tady už je pumpa, to rameno má 32 metrů, fakt mazec. Vidíte ten pidi traktůreček? :-)




Kamenovací tým. To už je po hlavní akci, dva mixy (skoro 11 kubíků) pěkně vyplnily ztracené bednění, narvali jsme do toho ještě zhruba 2 kubíky kamení (měla jsem ruce rozedřené do krve, jak jsem to tam cpala, až se mi smáli, holt každý kámen znamená úsporu betonu) Je to mazec, odhadnout, kolik toho betonu je potřeba, ikdyž člověk měří a počítá pečlive.


A míchací tým. Nakonec jsme namíchali ještě pár míchaček rukama, abysme měli ve ztraceným tu správnou výšku. Tohle všechno jsme zvládli pěkně do půl třetí, protože ve tři se muselo mužstvo přesunout ke stavění máje na návsi, škoda, že pak pršelo, museli jsme prchnout domů. Večer pak bylo tradiční pálení čarodejnic, který zatím s Vítkem nenavštěvujeme, v noci pak psali chlapci nápisy vápnem po silnici. Letos to vyšlo draho, protože kárka (na které se přesunuje kýbl s vápnem) byla asi úplně na káry, protože nedošla domů.

čtvrtek 12. května 2011

29. dubna

Profíci položili první šár ztraceného bednění.


A jeden pomocníček v pracovním :-)


A to už pro dnešek stačí, zase příště, můžete se těšit.

28. dubna

A jde se betonovat! Tedy jede...

Pomáhal každý, kdo měl ruce :-)


A tady už je téměř totovo. Drahý muž sice nevypadá, ale pracoval usilovně.



 A tady už je hotovo, není to krása?

27. dubna

A pěkně připravit základy - položit zemnící pásku a vykamenovat.

Lehce zalít betonem, aby páska neležela na hlíně...


A babička jako vrchní míchač :-)

26. dubna

A už hrabeme!


V osm začali a o půl dvanácté už seděli v kuchyni k obědu. Paráda! A to ještě naváželi kámen do základů, což byl sice dobrý nápad, ale kamení se spotřebovalo mnohem méně, takže jsem je pak zas jak trubky museli odvážet pryč.

23. dubna

Na Bílou sobotu jsme si užili bílé barvy, vysypali jsme vápencem rozměry a pasy pro bagrování. Domek se překvapivě zmenšil...

19. dubna

Přivezli nám materiál!


Celkem 19 palet, 15 ztraceného bednění a čtyři štípaných tvarovek. Vítek byl samozřejmě patřičně nadšený z jeřábu :-)

Úleva

V úterý jsme dokončili základovou desku. Pravda, zbývá na ní provést ještě nějaké drobné práce, ale to už je detail. Včera a dnes jsem intenzivně pracovala a teď po velmi dlouhé době sedím s nohama nahoře a užívám si, že momentálně chvilku nic nemusím (musím, domácnosti jsem se ještě nikterak valně nevěnovala) a je mi blaze.