Asi ze mě bude správná vesnická hospodyně, na kuchyňské lince mi stojí asi 20 skleniček marmelády. Třešňové. Toho bych se nikdy nenadála, že JÁ budu dobrovolně vařit marmeládu. Ale věci se mění, Vítek ji má rád do kaše krupičné a já do své snídaňové ovesné, darované zásoby už jsou téměř vyčerpané, takže tak. Ještě bych udělala meruňkovou nebo broskvovou, tak kdyby jste narazili někde na levné broskve či meruňky akorát na marmeládu, dejte mi vědět.
Dítě je čím dál samostatnější, evidentně se se mnou doma nudí, takže ho pravidelně odlovuji u sousedů (občas se stane, že řekne, že za chvilku přijde a pak opravdu přijde), u babičky nebo u strejdy. Mám z toho, že bude chodit do školky, čím dál lepší pocit, aspoň bude zábava a ne furt pruda s matkou ;-) Pokračujeme v tréninku sebeobsluhy, výrazně jsme pokročili v samostatném jídle a oblékání je též lepší. Pevně věřím, že než ta školka začne, bude všechno zvládat.
Na stavbě pomalu pokračujeme, drahý natírá palubky a trámy pod střechou (já ne, já mám strach z výšek, natrhat ty třešně na vysokém žebříku pro mě byl životní výkon), zedníci měli dlouhé volno a brzy budou dávat sádrokartonové příčky. Tak snad se ten prostor opticky zmenší a nebudou všichni mluvit o tom, jak je to velký dům.
Žádné komentáře:
Okomentovat