čtvrtek 28. února 2013

Víťova nová image

Tak jsme se ve středu těšili, že Vítkovi sundají sádru, ale nestalo se tak. Pan doktor na nás koukal trochu jako "cože tady už chcete" a mluvil něco o standardních třech týdnech... Nakonec má Vítek přisádrováno, původně měl jen dlahu, teď má celou ruku klepací, je nadšený, že na ni dá kreslit a původní obrázek dinosaura, co tam měl nalepený, zůstal pod novou vrstvou. A zasádrovaného dinosaura jen tak někdo nemá! To říkal i pán na sádrovně, tak to má váhu.
K tomu má od pondělí nové brýle a přál si nový sestřih, tak jsme to vzali z gruntu. Strejda se smál, že kdyby ho potkal, tak ho ani nepozná:





Už!

Je tady!
Zatím ještě opatrně našlapuje, váhá, ale známky jsou neklamné.


úterý 19. února 2013

Sněhulák

Barvení sněhu je báječný nápad (ne můj ale fakt výborný). Potravinářská barva v rozprašovači je super když nenecháte rozprašovač u babičky. A tak došlo i na štětec, akce z minulého týdne.




Na mě bylo jen pomoci se sněhulákem a namíchat barvu, po černé potřeboval ještě žlutou a červenou, to zdokumentováno nemám. Jedna sněhuláčí ruka je žlutá a druhá červená, trochu to vypadá, jakoby sněhulák byl od krve ;)
Ty brýle má Vítek proto, že dopoledne byl na očním a do rozkapaných očí sníh nepříjemně píchá.

pondělí 18. února 2013

A máme po sportování

Včera jsme byli bruslit na zimáku. Bylo to super, až na to, že mi Petr nevzal brusle. Tedy nějaké mi vzal, ale byly mi malé (asi tetiny). Vítek bruslil fakt dobře, zkoušel to i bez hokejky a šlo mu to. Na úplný závěr, když už jsme byli asi deset metrů od východu, se chtěl podívat na vyjíždějící rolbu a spadl. Nějak blbě, na ruku, pravou samozřejmě, brečel, že ho to bolí. Po chvíli už jen trošku vzdychal a pak prý že je to dobrý. Na pohotovost jsme nejeli, ruku celkem normálně používal. Ani ráno ho to nebolelo a tak šel normálně do školky. Odpoledne si stěžoval, že ho to zase začalo bolet, tak jsme jeli. A jo, má to zlomené. Prý by se to zahojilo i tak, ale pro jistotu a taky proto, aby to měl v klidu a nebolelo ho to, dostal menší sádrovou dlahu.


Naštěstí to má jen do příští středy.
Vojta včera dvakrát spadl na hlavu, z toho jednou tak šikovně, že má pod okem modřinu jak oběť domácího násilí.
Já vím kluci, ale ta uzávěrka se sama neudělá, ještě vydržte.

sobota 16. února 2013

Zimní sporty

Držím se hesla, že vyvětrané dítě je nejlepší dítě. A tak chodíme sáňkovat, bobovat, lyžovat a bruslit, většinou dvakrát za den. Bruslíme na rybnících u domu, uprostřed vsi je krásná vybetonovaná nádrž zvaná Františkovy lázně, to máme krapet z ruky, když uvážím logistiku dvou dětí, z nichž jedno je nechodící mimino. Bývala to dřív "požárka", kam vyúsťovalo několik kanálů a ani ty panely tam už nebyly nic moc. Přesto jsme tam trávili v zimě spoustu času jako malí, pořád jsme bruslili, hráli hokej a rybičky lovte se. Jak napadl sníh, už se hlásilo, že se bude vyhrnovat led, ať se všichni dostaví. Jasné, nebylo to vždy bez problémů, ale většinou se dostavil hojný počet osob a brzy bylo hotovo.
Tento týden byly jarní prázdniny, měli jsme tu mého bratrance, tak jsem vyslala kluky bruslit. Vlastními silami si shrnuli kousek Potěšilu (hráblem na sníh), v úterý jsme se vydali "do vsi" a shrnuli si kus nádrže, já jsem jim pak ještě pomohla a vyhrnula "dráhy", protože Vítka moc nebaví střílet na bránu, mnohem raději má rychlou jízdu. No nebyl shrnutý celý led, ale na pěkné zabruslení to bylo. A na pořádný hokej ať si to shrne omladina.
Dneska jsem šla okolo a ono nic, co bylo vyhrnuté, tak zasněžilo a hotovo, nikdo nebruslí.
Nějak to nedokážu pochopit a připadá mi to docela škoda. Nádrž je parádní, večer se tam dá svítit,  jen nějak ti bruslaři chybí. Tak já nevím, co všichni "ti mladí" dělají?

pátek 15. února 2013

Co to?

Vojta spí už od půl jedenácté. Obvykle vstává nejpozději o půl jedné. Odolávám pokušení jít se podívat, jestli je živý, vždycky, když to udělám, tak se hned probudí. Asi tak čtyřikrát už se ozýval, ale zrovna jsem měla něco nutného, co jsem nemohla pustit z rukou a běžet ke kočáru, po pár minutkách byl zase klid.
Div divoucí...

neděle 10. února 2013

Masopust podruhé

Výborné to bylo, ale tak dobře, že je to jen jednou za rok ;-)
Víteček projevil přání jít za Supermana. Nic není nemožné:


Vojta bude zřejmě po svém bratrovi, taky nemohl chybět. Škoda, že to letos bylo tak brzo, byl by se účastnil i v masce, takhle nám to kolidovalo s dopoledním spánkem a obědem. Tak příště.


A nakonec jedna fotka pořízená po odchytu maškaráda (nemůže jít domů, přece, protože ještě nebyl ve všech domech). Samozřejmě, že pak ho strašně rozbolely nohy a nemohl vůbec, ale vůbec ani jít. Nosič je emeritní stárek č. 9.


pátek 8. února 2013

Ostatky

Zítra bude u nás ve vsi velká sláva, masopust, místním nářečím zvané vostatke. Přípravami žije celá dědina už dlouho, někteří se kvůli chystání masek schází už od listopadu. To jsou ti, co se pak ve středu před masopustem dohadují, že co se vymyslelo původně, je kravina a je potřeba jít za něco jiného.
Zásadní věc je moment překvapení, takže bývá zvykem do poslední chvíle tajit svoji masku a to i před rodinnými příslušníky i v případě, že potřebujete, aby vám něco připravili (oblečení třeba).
A tak se všichni tváří tajemněji než pověstný hrad v Karpatech a pak dostanete do schránky čtvrteční vydání deníku Vysočina zvaného Kravské rozhledy, kde je přes půl strany zvací článek. Aby se nalákali návštěvníci, tak se dočtete o čtyřech, pěti maskách, které se se pod nálepkou "PŘÍSNĚ TAJNÉ" pečlivě připravují. Není těžké si domyslet, kdo půjde za co, jsou to ty početnější skupiny, takže se dozvíte zhruba o polovině masek.
O zbylých maskách se dočteme patrně zítra, v sobotním vydání.
Ale hlavně, HLAVNĚ, to nikomu, NIKOMU neříkejte!



úterý 5. února 2013

sKarta

Tak už mi taky přišel dopis, abych se jako laskavě dostavila na úřad a převzala si plastikovou kartičku, protože jsem si dovolila požádat o rodičovský příspěvek. Prý už se karta vyrábí, tak jsem žádána.Pěkně jsem se vytočila a napsala paní úřednici, že až naprší a uschne. Od září mi chodí rodičák normálně na účet, ale teď, teď potřebuji tu zelenou vymyšlenost. Psche! Na netu jsou formuláře pro odmítnutí v různých variantách, buď stroze právní nebo emotivnější, račte si vybrat.
Až mi zas něco napíšou, budu vás informovat.



A teď ještě ty poplatky za vedení hypotéky.

neděle 3. února 2013

Príma den

Dnes jsme měli báječnou neděli, výletní, s přáteli. Parádička. Nejdřív se jelo po dálnici. Nadšení z dálnice se u nás dědí po meči, prý tomu nemůžu rozumět. Ne, fakt tomu nerozumím. Pak jsme se dozvěděli něco o tom, jak Morčata pekla bábovku tady. Následovala jedna zastávka šalinou, osobně si myslím, že to byl Vítkův vrchol dne. A po luxusním obědě jsme se pěkně prošli kolem řeky kolem dvou hezkých hřišť, zvlášť to s lanovkou bylo parádní. A nakonec jsem se zase vrátili po dálnici a považte, prý taky umím jezdit rychle, důkaz o tom mohou podat ta dvě auta, co jsem předjela. Víc jich ani být nemohlo, jeli jsme jen kousek a směrem z Brna nebyl až takový provoz, to si nemyslete.